Mýty a fámy okolo koloběžek
Jaroslav Knirsch
25.06.2015
Možná jste už zkušení, větrem ošlehaní koloběžkáři, a o tom, co budete teď číst už dávno víte. Ale možná se najdou mezi vámi i tací, kteří jen přemýšlejí o tom, zda si obstarat koloběžku nebo ne. A právě těm by nasledující mýty a fámy mohly pomoct s rozhodováním. Tak pojďme na ně.
Na cestu i do terénu
Přáním každého začínajícího koloběžkáře je koupit si koloběžku, kterou by jaedil nejen po asfaltové cestě ale i po polních a lesních cestičkách, takže by měla mít zvýšené stupadlo, měla by být odpružená a měla by mít široké terénní pláště. Což?
Zapomeňte na to. Většina z vás do žádného terénu jezdit nepůjde a pokud ano, tak půjde jen o krátké terénní úseky v rámci výletu, jehož trasa povede na 95% po cestě nebo po běžné zpevněné lesní či polní cestičce. Takovéto cesty jsou sjízdné i bez odpružení a bez traktorových plášťů.
Jěždění koloběžkou po skutečném terénu (hrbolaté, deštěm upravené lesní cesty s bahnem po kolena) se výrazně liší od ježdění na kole. Je to namáhavé a bolí to. Ale jistě se najdou i masochisti, kteří právě toto ke svému štěstí potřebují. Tak prosím, ti ať si vybírají koloběžky k tomuto účelu. My, co máme rádi svoje těla, zůstaňme pěkně u normálních koloběžek určených na cesty a jiné zpevněné povrchy.
Skládačka
Nejradši bych chtěl skládací koloběžku abych si ji mohl lehce poskládat do auta nebo cestovat s ní vlakem zdarma, bez poplatku za batožinu.
Velké koloběžky, které se běžně prodávají na našem trhu v skládacím provedení, velký význam nemají. Obvykle se koloběžka „zlomí“ někde v hlavní rámové trubce a „něčo“ se stane s řidítky. Ale stále je to velké na to, abyste koloběžku hodili do kufru s velkými taškami na víkendový výlet.
Takže výběr: Skládačka a malá taška bez manželky, dětí a psů nebo velká taška, manželka, děti, psi a koloběžky šups na střechu. A do vlaku? Záleží na rozměrech po poskládání a na jakého průvodčího narazíte.
Nechci škrábat zem, raději si koupím koloběžku s vyšším stupadlem.
Chyba! Při jízdě na koloběžce se jednou nohou odrážíte a druhá noha na stupadle jde do polodřepu. Čím je stupadlo výše, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím víc vás bude noha bolet. I rozdíl jednoho centimetru poznáte. Jasně, že ne po 500 metrech, ale po pěti, deseti a více kilometrech. Že budete mít odřený spodek stupadla? Nebudete, pokud se budete dívat, kudy jezdíte. V případě hrozícího nebezpečí svoji mašinku lehce pozdvihnete i během jízdy. Majitelé menších koloběžek se velmi rychle naučí malé nerovnosti přeskakovat a seskakovat.
Na začátku se vám stane, že zadrhnete. No a co? Není potřeba shánět ihned barvu na ošetření odřeniny. Odřeniny na koloběžce i ty na vašem těle ke koloběžkování prostě patří a buďte na ně patřičně pyšní. Když je nebudete mít, potom vám nikdo neuvěří, že máte naježděných už 10 000 km ☺, kterými se chlubíte.
Optimální světlost (volný prostor pod stupadlem) je cca 5 cm.(v závislosti na váze jezdce, tlaku v pláštích kol a konstrukční výšce stupadla) S takovouto mašinkou můžete jezdit po hladkém asfaltu, dlažebních kostkách či po zpevněných (suchý hliněný povrch) lesních a polních cestách. Pokud skutečně chcete jezdit převážně a často v horším teréně, pouvažujte o větší světlosti. Jak? Ještě stále se Vám chce dělat co najvětší dřepy?
Není to stupadlo malé a úzké? Vejdou se mi tam obě nohy?
Dobře. Tak chvíli u stupadla ještě zůstaneme. Délka. Zkuste chvíli pozorovat jízdu koloběžkářů. Na stupadle je většinou jen jedna noha. Na ni bohatě stačí 40 cm. Pokud chcete dělat sjezdy nebo takzvané „oddychovky“, tak prosím kupujte koloběžky s delším stupadlem. A teď šířka. Stupadlo se šířkou 10-12cm musí úplně stačit. Koloběžka je jednostopové přibližovadlo a pokud na něm stojíte, je ideální stát co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete na okraj stupadla, „strhávate“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy.
A co záda. Nebolí?
Koloběžkáři jsou při jízdě trochu ohnutí. Ano, protože se tak lépe odrazí. Záda při koloběžkování nebolí. Právě naopak. Bolí vás záda? Ne, nemusíte hned utíkat na masáž ani jíst hrsti léků. Dejte si několik desítek kilometrů na kolobežce, protože právě koloběžkováním si záda krásně protáhněte a napravíte bolístku.
Řidítka, v jaké výšce mají být?
Výška, šířka či tvar řidítek je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, (že dámy), jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží též na druhu jěždění a délce trasy. Pokud se někdo rozhodne přejít 200 km, těžko půjde celou cestou sehnutý s nízkými řidítky. Avšak je možné poradit, že horní hrana řidítek by měla být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře, stojícího na zemi s rukama podél těla. Začátečníci o 2-3cm vyšší. Lehké hrbení vůbec není na škodu. Postupně po projdutí 300-500 km, sami zjistíte, jaká výška vám více vyhovuje.
Přední kolo větší ať menší?
Malým kolem se dere lepší vyhnete, velkým ji lépe projděte…
Rozdílné velikosti kol nebo stejné?
Standard byl a ještě i je větší přední, menší zadné. V současné době se začínají prosazovat koloběžky se stejnými koly. Ať už jde o malé koloběžky s koly 16+16“ palců, 20+20“ palců nebo závodní stroje 26“+22“ až 26“+26“. Stejný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část lépe sedí na cestě. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. Platí to hlavně pro rychlou sportovní jízdu. V případe defektu vám stačí mít s sebou jen jednu náhradní duši. Ale když si chcete „zamachrovat“ a v zatáčkách si udělat smyky, tak ať je to zadní kolo menší.
Ubrzdím?
Ke standardnímu komponentovému osazení kola patří kotoučové brzdy. Chci je i na svojí koloběžce... A na co? Pravda je taková, že koloběžku při běžném užívání ubrzdíte s běžnými V- brzdami ať jste jako tříska nebo vážíte přes metrák. Avšak, pokud se chystáte na sjezdy alpských průsmyků, stojí za to uvažovat o kotoučových brzdách.
Cena až na prvním místě
Nejprve si koupím lacinou koloběžku a potom když mě to chytí, koupím si dražší. Opět chyba! Koupíte si lacinou koloběžku s prapodivnou geometrií, levnými komponenty a celé koloběžkování vám spíš znechutí, než by vám mělo ukázat kouzlo koloběžkování. Takže narazíte na jednu špatnou lacinou koloběžku a zanevřete tak na všechny. Začátečníkům doporučuji cenu od 200€.
Každý chvilku tahá pilku…
Musí se při tom koloběžkování střídat nohy? Musí. I kdybyste se dokázali jen jednou nohou odrážet, na té druhé nevydržíte dlouho stát. Není to o odrážející noze, ale o té, která stojí.
Do čtení s heslem: Trhněte si nohou ☺
Přáním každého začínajícího koloběžkáře je koupit si koloběžku, kterou by jaedil nejen po asfaltové cestě ale i po polních a lesních cestičkách, takže by měla mít zvýšené stupadlo, měla by být odpružená a měla by mít široké terénní pláště. Což?
Zapomeňte na to. Většina z vás do žádného terénu jezdit nepůjde a pokud ano, tak půjde jen o krátké terénní úseky v rámci výletu, jehož trasa povede na 95% po cestě nebo po běžné zpevněné lesní či polní cestičce. Takovéto cesty jsou sjízdné i bez odpružení a bez traktorových plášťů.
Jěždění koloběžkou po skutečném terénu (hrbolaté, deštěm upravené lesní cesty s bahnem po kolena) se výrazně liší od ježdění na kole. Je to namáhavé a bolí to. Ale jistě se najdou i masochisti, kteří právě toto ke svému štěstí potřebují. Tak prosím, ti ať si vybírají koloběžky k tomuto účelu. My, co máme rádi svoje těla, zůstaňme pěkně u normálních koloběžek určených na cesty a jiné zpevněné povrchy.
Skládačka
Nejradši bych chtěl skládací koloběžku abych si ji mohl lehce poskládat do auta nebo cestovat s ní vlakem zdarma, bez poplatku za batožinu.
Velké koloběžky, které se běžně prodávají na našem trhu v skládacím provedení, velký význam nemají. Obvykle se koloběžka „zlomí“ někde v hlavní rámové trubce a „něčo“ se stane s řidítky. Ale stále je to velké na to, abyste koloběžku hodili do kufru s velkými taškami na víkendový výlet.
Takže výběr: Skládačka a malá taška bez manželky, dětí a psů nebo velká taška, manželka, děti, psi a koloběžky šups na střechu. A do vlaku? Záleží na rozměrech po poskládání a na jakého průvodčího narazíte.
Nechci škrábat zem, raději si koupím koloběžku s vyšším stupadlem.
Chyba! Při jízdě na koloběžce se jednou nohou odrážíte a druhá noha na stupadle jde do polodřepu. Čím je stupadlo výše, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím víc vás bude noha bolet. I rozdíl jednoho centimetru poznáte. Jasně, že ne po 500 metrech, ale po pěti, deseti a více kilometrech. Že budete mít odřený spodek stupadla? Nebudete, pokud se budete dívat, kudy jezdíte. V případě hrozícího nebezpečí svoji mašinku lehce pozdvihnete i během jízdy. Majitelé menších koloběžek se velmi rychle naučí malé nerovnosti přeskakovat a seskakovat.
Na začátku se vám stane, že zadrhnete. No a co? Není potřeba shánět ihned barvu na ošetření odřeniny. Odřeniny na koloběžce i ty na vašem těle ke koloběžkování prostě patří a buďte na ně patřičně pyšní. Když je nebudete mít, potom vám nikdo neuvěří, že máte naježděných už 10 000 km ☺, kterými se chlubíte.
Optimální světlost (volný prostor pod stupadlem) je cca 5 cm.(v závislosti na váze jezdce, tlaku v pláštích kol a konstrukční výšce stupadla) S takovouto mašinkou můžete jezdit po hladkém asfaltu, dlažebních kostkách či po zpevněných (suchý hliněný povrch) lesních a polních cestách. Pokud skutečně chcete jezdit převážně a často v horším teréně, pouvažujte o větší světlosti. Jak? Ještě stále se Vám chce dělat co najvětší dřepy?
Není to stupadlo malé a úzké? Vejdou se mi tam obě nohy?
Dobře. Tak chvíli u stupadla ještě zůstaneme. Délka. Zkuste chvíli pozorovat jízdu koloběžkářů. Na stupadle je většinou jen jedna noha. Na ni bohatě stačí 40 cm. Pokud chcete dělat sjezdy nebo takzvané „oddychovky“, tak prosím kupujte koloběžky s delším stupadlem. A teď šířka. Stupadlo se šířkou 10-12cm musí úplně stačit. Koloběžka je jednostopové přibližovadlo a pokud na něm stojíte, je ideální stát co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete na okraj stupadla, „strhávate“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy.
A co záda. Nebolí?
Koloběžkáři jsou při jízdě trochu ohnutí. Ano, protože se tak lépe odrazí. Záda při koloběžkování nebolí. Právě naopak. Bolí vás záda? Ne, nemusíte hned utíkat na masáž ani jíst hrsti léků. Dejte si několik desítek kilometrů na kolobežce, protože právě koloběžkováním si záda krásně protáhněte a napravíte bolístku.
Řidítka, v jaké výšce mají být?
Výška, šířka či tvar řidítek je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, (že dámy), jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží též na druhu jěždění a délce trasy. Pokud se někdo rozhodne přejít 200 km, těžko půjde celou cestou sehnutý s nízkými řidítky. Avšak je možné poradit, že horní hrana řidítek by měla být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře, stojícího na zemi s rukama podél těla. Začátečníci o 2-3cm vyšší. Lehké hrbení vůbec není na škodu. Postupně po projdutí 300-500 km, sami zjistíte, jaká výška vám více vyhovuje.
Přední kolo větší ať menší?
Malým kolem se dere lepší vyhnete, velkým ji lépe projděte…
Rozdílné velikosti kol nebo stejné?
Standard byl a ještě i je větší přední, menší zadné. V současné době se začínají prosazovat koloběžky se stejnými koly. Ať už jde o malé koloběžky s koly 16+16“ palců, 20+20“ palců nebo závodní stroje 26“+22“ až 26“+26“. Stejný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část lépe sedí na cestě. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. Platí to hlavně pro rychlou sportovní jízdu. V případe defektu vám stačí mít s sebou jen jednu náhradní duši. Ale když si chcete „zamachrovat“ a v zatáčkách si udělat smyky, tak ať je to zadní kolo menší.
Ubrzdím?
Ke standardnímu komponentovému osazení kola patří kotoučové brzdy. Chci je i na svojí koloběžce... A na co? Pravda je taková, že koloběžku při běžném užívání ubrzdíte s běžnými V- brzdami ať jste jako tříska nebo vážíte přes metrák. Avšak, pokud se chystáte na sjezdy alpských průsmyků, stojí za to uvažovat o kotoučových brzdách.
Cena až na prvním místě
Nejprve si koupím lacinou koloběžku a potom když mě to chytí, koupím si dražší. Opět chyba! Koupíte si lacinou koloběžku s prapodivnou geometrií, levnými komponenty a celé koloběžkování vám spíš znechutí, než by vám mělo ukázat kouzlo koloběžkování. Takže narazíte na jednu špatnou lacinou koloběžku a zanevřete tak na všechny. Začátečníkům doporučuji cenu od 200€.
Každý chvilku tahá pilku…
Musí se při tom koloběžkování střídat nohy? Musí. I kdybyste se dokázali jen jednou nohou odrážet, na té druhé nevydržíte dlouho stát. Není to o odrážející noze, ale o té, která stojí.
Do čtení s heslem: Trhněte si nohou ☺