Sloupořadí
High & Style
22.07.2016
V dnešní porovnávačce reprosoustav se střetla čtveřice sloupových reprosoustav. Vstupenkou do našeho miničtyřboje byla cenovka pohybující se okolo magické hranice 2 700 Kč (1000 eur). To je suma akceptovatelná mnohými zájemci o kvalitní reprodukci i v našich končinách. Shodou okolností dva z účastníků pochází z krajiny, která je aktuálně pořadatelem mistrovství Evropy ve fotbale, další pochází ze země, která je Slovenským soupeřem ve skupině a jen poslední připlul z poza oceánu - na ME si tedy nekopne. Tady jsme mu však zápolit dovolili. S jakým výsledkem tento nelítostný zápas skončil?
JBL Studio 290
James Bullough Lansing (vl. jménem James Martini) zaregistroval v USA svou první společnost na výrobu reproduktorů už v roce 1927. Dnes by se jistě se zájmem podíval na aktuální model JBL Studio 290. Viděl by, že reprosoustavy s jeho iniciálami vyrostli z celé recenzované čtveřice najvíc. V porovnání s ostatními třemi reprosoustavami vypadají jako žák, který už několikrát opakuje tentýž ročník. JBL totiž vsadilo u 290 na osvedčenou zbraň – veliký objem ozvučnice. V duchu doby však nepřipomínají tvarem někdejší „komody“, ale dnešní sloupy. Rozměry těchto trojpásmovek jsou vskutku úctyhodné: (v x š x h): 1197 mm x 273 mm x 330 mm. Spolu s hmotností 25 kg/ks si vyžadují při instalaci opravdu zaníceného a fyzicky zdatného audiofila. Vzhledem k velikosti je ozvučnice z MDF zpevněná uvnitř třemi příčkami. Osazení měniči je bohaté. Výškový měnič s průměrem 25 mm z materiálu CMMD® Lite je umístěný v trychtýři, který JBL nazýva High Definition Imaging (HDI). Středový měnič má průměr 165 mm a je, stejně jako dva velké 200 mm basáky, z osvědčeného materiálu PolyPlas™. Základním materiálem je papír, na kterém je nanesená tenká vrstva polymeru. Typickým poznávacím znakem sou prolisy ve tvaru soustředních kružnic okolo vypuklého středu stříbřisté membrány. Ozvučnice reprosoustav nepřináší žádné převratné designové prvky, jen poctivé vyhotovení. Svislé hrany jsou zaoblené, všchny upevňovací prvky měničů jsou kryté. Výrobce oblékl reprosoustavy do černé matné fólie. Horní lesklá plocha má přinést jistou dávku elegance. Krycí mřížka je černá, lemovaná po obvodě stříbrným rámečkem. Jiné barevné vyhotovení JBL, bohužel, nenabízí. Ze zadní strany naproti spodnímu basáku je rozměrný otvor v podobě basreflexového nátrubku s označením Slipstream. V pohodě by se jím proplazila i statná anakonda. Připojovací terminál je pozlacený a umožňuje zapojení bi-wiring.
Podle vzhledu a velikosti těchto reprosoustav by člověk očekával „buldozérovitý“ zvuk, jehož hlavní úlohou je ohlušit sluchové buňky kolem se potulujícího živočišstva. Opak je ale pravdou. JBL Studio 290 dokáží vykouzlit na středech velmi otevřený a čistý zvuk plný detailů. Může za to, samozřejmě, měnič specializovaný na toto pásmo. Středy jsou jasnější a čitelnější jako u zbyléj trojice, i když působí trochu tvrději. Na spodních kmitočtech jsou, pochopitelně, z celé čtveřice nejhlouběji a nástroje mají najvětší tělo. V některých nahrávkách s problematickým basem bych ho uvítal i v menším množství. Je zajímavé, že JBL Studio 290 už jednou v tomtéž prostoru hrálo i lépe, pravda, v kombinaci s jiným zesilovačem. Byl to, samozřejmě, i celkem jiný pár, který dostal potřebnou porci času na rozehrání.
Díky zvukovému charakteru není vůbec problém poslouchat na JBL Studio 290 jazzové či akustické nahrávky. Na netu sem se dokonce setkal s názorem, že JBL Studio 290 se vůbec nehodí na reprodukci rockové hudby. Dovolím si oponovat – takový Rebel Yell Billyho Idola či nahrávky AC/DC nezněly od žádného z konkurentů tak dynamicky a šťavnatě. Reprodukce vážné hudby je na těchto svalovcích opravdu skvělá. Dopřejte JBL Studio 290 dostatečný prostor, dejte k nim slušný zesilovač a razem se ocitnete v koncertní síni. Pre jistotu sem jim opět naložil Weibergerovu skladbu Polka a fuga, která už dokázala znemožnit nejedny reprosoustavy svým brutálním závěrem, Studio 290 zreprodukuje snadno a s nadhledem. Nestihnou se u toho ani zadýchat. Nabízí se přirovnání mezi starými dobrými atmosférickými motory s velkým objemem a malými turby, která emisní normy drží pevně pod krkem.
O dalších reproduktorech jako: Cabasse Jersey MT32, Focal Chorus 716 a Monitor Audio BX6 se dočtete v časopise High & Style (léto 2016)
James Bullough Lansing (vl. jménem James Martini) zaregistroval v USA svou první společnost na výrobu reproduktorů už v roce 1927. Dnes by se jistě se zájmem podíval na aktuální model JBL Studio 290. Viděl by, že reprosoustavy s jeho iniciálami vyrostli z celé recenzované čtveřice najvíc. V porovnání s ostatními třemi reprosoustavami vypadají jako žák, který už několikrát opakuje tentýž ročník. JBL totiž vsadilo u 290 na osvedčenou zbraň – veliký objem ozvučnice. V duchu doby však nepřipomínají tvarem někdejší „komody“, ale dnešní sloupy. Rozměry těchto trojpásmovek jsou vskutku úctyhodné: (v x š x h): 1197 mm x 273 mm x 330 mm. Spolu s hmotností 25 kg/ks si vyžadují při instalaci opravdu zaníceného a fyzicky zdatného audiofila. Vzhledem k velikosti je ozvučnice z MDF zpevněná uvnitř třemi příčkami. Osazení měniči je bohaté. Výškový měnič s průměrem 25 mm z materiálu CMMD® Lite je umístěný v trychtýři, který JBL nazýva High Definition Imaging (HDI). Středový měnič má průměr 165 mm a je, stejně jako dva velké 200 mm basáky, z osvědčeného materiálu PolyPlas™. Základním materiálem je papír, na kterém je nanesená tenká vrstva polymeru. Typickým poznávacím znakem sou prolisy ve tvaru soustředních kružnic okolo vypuklého středu stříbřisté membrány. Ozvučnice reprosoustav nepřináší žádné převratné designové prvky, jen poctivé vyhotovení. Svislé hrany jsou zaoblené, všchny upevňovací prvky měničů jsou kryté. Výrobce oblékl reprosoustavy do černé matné fólie. Horní lesklá plocha má přinést jistou dávku elegance. Krycí mřížka je černá, lemovaná po obvodě stříbrným rámečkem. Jiné barevné vyhotovení JBL, bohužel, nenabízí. Ze zadní strany naproti spodnímu basáku je rozměrný otvor v podobě basreflexového nátrubku s označením Slipstream. V pohodě by se jím proplazila i statná anakonda. Připojovací terminál je pozlacený a umožňuje zapojení bi-wiring.Podle vzhledu a velikosti těchto reprosoustav by člověk očekával „buldozérovitý“ zvuk, jehož hlavní úlohou je ohlušit sluchové buňky kolem se potulujícího živočišstva. Opak je ale pravdou. JBL Studio 290 dokáží vykouzlit na středech velmi otevřený a čistý zvuk plný detailů. Může za to, samozřejmě, měnič specializovaný na toto pásmo. Středy jsou jasnější a čitelnější jako u zbyléj trojice, i když působí trochu tvrději. Na spodních kmitočtech jsou, pochopitelně, z celé čtveřice nejhlouběji a nástroje mají najvětší tělo. V některých nahrávkách s problematickým basem bych ho uvítal i v menším množství. Je zajímavé, že JBL Studio 290 už jednou v tomtéž prostoru hrálo i lépe, pravda, v kombinaci s jiným zesilovačem. Byl to, samozřejmě, i celkem jiný pár, který dostal potřebnou porci času na rozehrání.
Díky zvukovému charakteru není vůbec problém poslouchat na JBL Studio 290 jazzové či akustické nahrávky. Na netu sem se dokonce setkal s názorem, že JBL Studio 290 se vůbec nehodí na reprodukci rockové hudby. Dovolím si oponovat – takový Rebel Yell Billyho Idola či nahrávky AC/DC nezněly od žádného z konkurentů tak dynamicky a šťavnatě. Reprodukce vážné hudby je na těchto svalovcích opravdu skvělá. Dopřejte JBL Studio 290 dostatečný prostor, dejte k nim slušný zesilovač a razem se ocitnete v koncertní síni. Pre jistotu sem jim opět naložil Weibergerovu skladbu Polka a fuga, která už dokázala znemožnit nejedny reprosoustavy svým brutálním závěrem, Studio 290 zreprodukuje snadno a s nadhledem. Nestihnou se u toho ani zadýchat. Nabízí se přirovnání mezi starými dobrými atmosférickými motory s velkým objemem a malými turby, která emisní normy drží pevně pod krkem.
O dalších reproduktorech jako: Cabasse Jersey MT32, Focal Chorus 716 a Monitor Audio BX6 se dočtete v časopise High & Style (léto 2016)