Zkrátka a dobře, žijeme si náramně. Máme plnou spíž dobrůtek, o kterých se ostatních vořechům (znovu opakuji, já vořech nejsem!) může jenom zdát. Se suchými kostičkami, kterým se prý říká granule, na mě ale nechoďte! Vždyť už samotný název „granule“ ve mně evokuje, že se to prostě nedá žrát, což jsem dal páníčkovi také několikrát najevo. I přesto, že se mě snažil obalamutit různými značkami, příchutěmi, ba i dalšími nekalými praktikami, ve finále jsem mu pytlík s granulemi dobrovolně přenechal. Řekněme, že když jsem tohle udělal po několikáté, můj svědomitý člověk pochopil, že na granule mě prostě neužije a tak sklopil ocas a pokorně odkráčel do kuchyně.



A tam se panečku děly věci! Zprvopočátku to vypadalo, že mě hodlá rozkouskovat a zapéct do paštiky, on ale začal vytahovat jednu dobrotu za druhou a já se mohl zbláznit z těch vůní, které doputovaly až do mého pelíšku. To vám byla ale lahoda! Hovězí játra, ovesné vločky, ba i vajíčka a jako ona pomyslná třešnička na dortu – voňavá majoránka! Když tohle všechno vyrovnal na kuchyňskou linku, byl jsem připraven k okamžité likvidaci všeho, na co jsem svými packami dosáhl. Ale ne! Ten zlořád mě odehnal a dle hluku, který z kuchyně vycházel, hodlal veškeré dobroty zničit na milion miniaturních kousíčků! „Jen počkej, až se mi dostaneš do pracek! Provedu s tebou krátký proces,“ pomyslel jsem si v záchvatu zlosti.



Ale ještě, že jsem to neudělal. Vůně z kuchyně totiž nabíraly na intenzitě! Opojné majoránkové aroma mě prostupovalo každým kousíčkem kůže. „Tak přeci jen tu dobrotu nadobro nezlikvidoval,“ v duchu jsem zajásal. Po několika dlouhých minutách jsem byl zavolán ke stolu, kde čekal můj natěšený pán. Ano, čtete správně! Můj páníček semnou skutečně může jíst u stolu! Řekněme, že spolu máme velmi intenzivní, pro některé možná až intimní vztah! Ale to nebylo všechno. U stolu mě čekala miska různě velkých kostiček, které jsem doposud ještě nikdy neviděl. Můj pán si dal tu práci, že směs jater, vajíček, vloček a majoránky umíchal, rozprostřel na plát a vykrájel z ní formičkami nejrůznější obrazce od kostiček, přes maličké myšky, až po roztomilé zajíčky, které bylo radost zhltnout!



„Zase jsme přátelé!“ štěkal jsem radostí. V záchvatu euforie jsem se dokonce opět nechával drbat za uchem a světe div se – i na bříšku, které bylo plné delikátních dobrůtek. A ta opojná vůně majoránky mě provázela ještě dlouho poté, co můj páníček s formičkami poprvé kouzlil. Dneska stačí svazkem formiček zachrastit a já vím, že zanedlouho mě čeká pravá a nefalšovaná hostina, kterou by mi mohl každý pán – promiňte pes, závidět!
Takže vy ostatní, co krmíte své psy umělými granulemi, zamyslete se nad sebou! Jak je z mého vyprávění dobře patrné, být psem je ohromná fuška a naši přízeň je dobré zachovat si. Vždyť přece víte, že když je nejhůř, jsme ochotni s vámi provést krátký proces! Aby tak nemuselo docházet ke zbytečným konfliktům, dopřejte nám čas od času nějakou lahůdku – třeba domácí kostičku, kterou jste pro nás s láskou a nevídanou péčí připravili.
Tady máte ingredience:- 500g hovězích jater
- 500g ovesných vloček
- 2 menší vejce
- Hrst majoránky
A tohle jsou ty zázračné formičky:Status Holiday cooking baking set – 5 modelů formiček pro nejrůznější druhy pamlsků + 2 litrový box na skladování již hotových lahůdek (jinak bych je zbaštil hned a do posledního drobečku).
Status Formičky na pečení mamma`s cookie cutters – formičky ve tvaru kostiček, myšek, ale i sezónní modely, s kterýma se teprve ještě seznamuji.
Mě osobně se už zase sbíhají sliny. Asi půjdu omrknout kuchyni, jestli v ní ještě nezbyla nějaká ta voňavá kostička. S láskou, váš pes